Re: Manžel si chce užívat

Bardotko, nejdřív byl hrozně happy, jako že konečně ho nikdo nekomanduje. konečně má klid. začal tehdy pařit. byl fakt hrozně spokojený. Já sjem se hroutila, protože jsem cítila opravdu, že mu prostě nechybíme. šla jsem k našim (do baráku). on tady třeba chodil - za malou. a že tady bych to mohla udělat tak a tak - jako že přesuny nábytku. jako by se nechumelilo. já se z toho mohla rozsypat.
vnucovala sjem se, jako že mi chybí. no ten pocit rodiny mi chybí doted. abych byla upřímná. Ono, dokud se znovu nezamiluješ, tak je to těžké. Navíc, my se vídáme - min. jednou týdně - při předávání dcery. Takže jsme v kontaktu. Taky třeba volání kvůli školky. Chybí mi to, že už se s ním nemůžu dělit o to, co malá udělala (jako že se těšit z úpěchů naší dcerky, co řekla nebo tak podobně). No pak začal se ke mě chovat tak, jako že stejně je to všecko moje vina. že jsem s ním nespala. Když sjem nastoupila po mateřské do práce, tak začal hrozně žárlit. Stouplo mi taky konečně sebevědomí, protože mám pocit že nejsem tak neschopná, jak on mi říkal. Protože zvládám dost náročnou práci, taky angličtinu (no tak zvládám - nezvládám ) skloubit to s vstáváním do práce, s péčí o domácnost, o dceru. Tak vidím, že vidí, že jak je to možné, že jsem samostatná. Dokonce jezdím autem... chodím s lidmi z práce třeba občas "na pivo" - to mu řeknu, že potřebuju, aby pohlídal malou. Tak to dělá kolikrát i žárlivé scény - jako že si mám šu.at s kým chci. A že je mu to ukradené. apod. Samé smsky. Pak zas jak by se nechumelilo, když se setkáme, tak se se mnou normálně baví. No prostě jak na houpačce. On je blíženec jak vyšitý. Chvíli tak, a chvíli tak. Jednou je hnusný, uráží mě. Pak zas je na mě hodný, povídá si se mnou. a to mi stačí k tomu, abych se cítila zas, že přece není tak zlý. Úpně tě chápu, jak ti napíše sms, že tě má vlastně rád, že ti koupil i dáreček. Tak si říkáš, že on takový špatný není, že to vlastně ty jsi ho vyprovokovala. aby na tebe takový byl. To jsou totiž přesně jeho slova. to mi taky vždy říkal. že to já vždy vytočím, tak pak je na mě hnusný. A pak zase, že ho to mrzí, a že o nás nechce přijít. A pak zas za nějakou dobu, klidně s odstupem pár hodin - nebo dní, mě klidně vyhazoval z domu. Jako že mě tam nechce, protože jsem si dovolila mu říct, že chci aby něco dělal - věnoval se malé (místo her na pc). A pak přišel do kuchyně, a chtěl si povídat jak by nic.
A furt dokola.
Jinak ti chci poděkovat, protože jsi mi dneska moc pomohla. Dneska tu totiž byl, byl fajn, i jsme si povídali (byl si pro malou), a já se zas utápěla v těch pocitech marnosti, že jsem si zničila život, že on je vlastně fajn. Dyť jsme mohli spokojeně žít.
A když jsem četla tvoje příspěvky, a pak jak ted píšu já.... tak si to zas zpětně vybavuju....

Vím jak se cítíš...