Re: Knížka, která pohladí na duši

Když je mi fakt blbě, pak utíkám do dětství s Kájou Maříkem. To je takové dědictví po babičce, předčítala mi ho, když jsem stonala, sama ho používala už ve svém mládí jako náplast na duši. Hrozně toužila po druhém dítěti, léta jezdila po doktorech v Praze a nedařilo se a když jí jednou bylo moc a moc smutno, zašla ke knihkupci a chtěla něco veselého, co potěší duši. A ten jí dal první dva díly a do měsíce si pak koupila všechny ostatní... A tak byla založena rodinná tradice a - nesahejte mi na Káju, ju?