Re: Vyhrožování soudy

Žigulik, držím palce, abyste to probrali v klidu.

Určitě se nenech dotlačit do nějaké omluvy, pokud se na ni necítíš. Snaž se pořád si připomínat podstatu věci - že tchánovci něco x-krát slíbili a nedodrželi, a Tvé děti to mrzelo. Ale pokus se pokud možná nevyčítat (což bude asi těžké, pokud budou vyčítat oni). Říct to co nejvíc věcně - že docházelo k tomu a tomu, děti se na prarodiče těšily a malovaly jim obrázky, a že byly moc zklamané a mrzelo je to.

Stran té omluvy, možná by stálo za zvážení, zda si 100% stojíte za formulací toho dopisu (nikoli za jeho věcnou stránkou, tam jsem to pochopila tak, že ano), a pokud byste měli pocit, že ta forma byla zbytečně moc emotivní, tak zda to nepřiznat. Stejně tak by stál za zvážení ten dopis té čtrnáctky - forma byla určitě nevhodná, o tom žádná, ale není vyloučené, že z jejího pohledu to vypadá tak, že má dědečka a babičku ráda, to, co je mezi vámi nevnímá (protože se jí to přímo nedotýká), a chtěla je chránit, ale ještě zdaleka nemá ty diplomatické schopnosti, které by jí napověděly nějaké méně zraňující formulace, případně se do toho vůbec nemíchat.

Před časem jsem byla ve velikém pokušení zasáhnout do dění v naší rodině, které se mě osobně přímo netýkalo. Šlo o to, že vnučka měla problémy se studiem a prarodiče z toho byli nešťastní. Myslím, že máme vztahy nadstandardní, mě trápilo, že oni se trápí, a jednu chvíli jsem měla cukání té holce zavolat, ať neblbne. No, naštěstí jsem se udržela a neudělala to. Ta slečna pak všechno dohnala, je moc chytrá a schopná, takže teď studuje, pracuje a já ji obdivuji. Tím chci říct, že to cukání pomoct někomu, kdo se trápí, jsem měla já jako dospělá a snad celkem protřelá ženská, tak je možné, že to tak měla ta čtrnáctka taky, akorát to vyjádření odpovídalo jejímu věku a (ne)zkušenostem.