Re: Dcera nechce v týdnu k tátovi

Dám příklad ze života. Moje tchyně svou vnučku, partnerovu dceru doslova zbožňuje, skočila by pro ní pomalu i z okna. A nedávno jí holka řekla, že vůbec nevěděla, proč k nim jezdí. Proč jezdí k tátovi...
Samozřejmě bylo to způsobeno mimo jiné i nepravidelným stykem, ze strany maminky (exky) naprosto účelově a nesmyslně omezovaným. U babičky, ani u táty jí nic nechybělo, byla v prostředí, kde jí mají rádi. Ona se chovala jako loutka.
Mohlo za to i to, že exka i její matka o otcově rodině mluvila zásadně nehezky a dceři to interpretovala tak - že ty máme jen na peníze. To jsou idioti, co nám platí.
Dneska je to tak, že si exka našla o 17 let staršího muže, který má sexy barák, sexy konto a sexy auto. No a ten její dceru příliš nemusí. Protože sám má dceru už dospělou a chce mít klid. A tak najednou exka otočila a zbavuje se dcery při každé příležitosti, tudíž najednou k nám jezdí pravidelně, u babičky bývá také častěji.
Navíc holce je už 11 let a tak začíná svět vnímat vlastníma očima a chce k nám jezdit.
Mluvila jsem o tom s jedním psychologem a ten mi řekl, že základ vztahu je pravidelný kontakt, že ten sám o sobě může ledacos zlepšit a napravit.
Mimochodem my se doma modlíme, aby exce ten muž vydržel, zatím to střídala vždy po dvou letech, protože pak by to bylo možná zase jinak, ale na druhou stranu by holka byla už větší a asi by do toho také chtěla mluvit.

A proč to všechno píšu, aby ses, milá maminko, prosím zamyslela nad tím, zda na tom, že dcera nechce k tátovi, také nějaký vliv, zda jí k tomu podvědomě nemotivuješ.
Můžeš svého bývalého nenávidět, ale dítěti bys tátu brát neměla. Já sama pracuji s dětmi a vím, jakou škodu mohou nadělat tyhle nevyřešené, či bouřlivé vztahy mezi rozvedenými rodiči v dětské psychice.
A ono se to pak s lidmi táhne celý život a může to vyhrotit i nějakými závažnějšími psychickými obtížemi.
Bohužel to naše společnost podceňuje.