Re: Život s kamionákem a cholerikem zároven

Můj muž není cholerik, ale taky jezdí pryč. Už jsem se odnaučila těšit na jeho příjezdy, protože to vždycky tak nějak bouchlo. Pohádali jsme se. Já myslím, že prostě přijede unavený a chce mít hlavně klid, nechce mluvit, chce se chopit svého piva a koukat do zdi a já ho tím pádem logicky ruším. (A mě je zase líto, že z něj musím každé slovo dolovat, že nejásá dost nahlas nad upečenou bábovkou a nereaguje na moje vypravování, jak jsme se měli.) Od té doby, co se na něj vědomě "netěším" probíhají jeho příjezdy daleko klidněji. Já ho nechám na pokoji, on nebouchne a vynahradíme si to třeba druhý den.