Re: Když se řekne dopis

jojo, dopisy, to je moje na tom jsem si nejspíš vybudovala sloh.... pamatuju si známku za 1Kčs která byla potřeba na obyč dopis po ČR (nevím kdy, asi druhý stupeň, tj něco mezi 1986-1989), a když byl dopis moc nacpaný a "přes váhu", museli jsme na poště doplácet aby nám ho dali Psala jsem si s kamarádkou do sousedního města (jezdila jsem tam za babičkou a s touhle holčinou jsme pak venčili psíky). Pak jsem hodně psala z UK, dopisy i maily, ty příchozí jsem si tiskla (naši právě tou dobou objevili počítač, takže první mail od táty beru jako dopis ). Můj děda taky moc rád psal, a krásně, škoda že nepsal mě - teda jednou jo, ale to už byl trošku mimo realitu a ten dopis nebyl moc hezký :-( No a pohledy - sbírat i posílat, to bylo supr.

Asi před měsícem mě tady na rodině zaujala informace o Postcrossingu - tj. zapojit se do komunity "posílačů pohledů", která funguje velmi vymakaně - zaregistrujete se svou adresou, vyžádáte si 1-5 adres na které pošlete pohled (dle profilu dotyčného - někdo rád kočky, někdo krajinky, někdo černobílé atd, nebo prostě to co máte), ten pohled má své registrační číslo, a když ho příjemce obdrží, dle toho čísla ho zaregistruje jako přijatý. A vaše adresa se "uvolní" pro nějakého dalšího člena, který pošle pohled zase vám..... takže to není že posíláte a čekáte až vám "odepíše" ten komu jste psali vy..... je vždycky překvápko kdo napíše vám. A musím říct že mě mile překvapuje, že ty pohledy jsou vlastně takové malé dopisy, kolik se tam toho vejde (když někdo chce), je to fakt milé.... a ještě se u toho člověk "rozhlédne" po světě, nebo si udělá sbírku dle svého gusta....