Jaké máte nároky na soukromí?

Inspirována tématem o počtu WC v domácnosti se ptám -kolik soukromí si doma nárokujete? Umíte si představit žít tak, jako žila z velké části generace našich rodičů - ve stísněných bytech s maličkými a nešikovně umístěnými koupelnami, často společně nejen s dospívajícími dětmi, ale i s prarodiči? Vadí vám, když se vše od vaření, osobní hygieny, převlékání, praní a sušení prádla apod. odehrává de facto na jednom místě (panelákové koupelny průchozí s kuchyněmi)? Nárokujete si vyšší kulturu bydlení, nebo to neřešíte? Přiznávám, že mne od určitého věku toto soužití doslova deptalo, trpěla jsem nedostatkem soukromí a trpěla bych o to více teď jako dospělá. Odnesla jsem si díky tomu z dětství posedlost po volném prostoru a fóbii z velkého počtu lidí v jedné místnosti, byla bych nejšťastnější, kdybych mohla bydlet na hradě A vy?