Předběžné opatření ano či zatím ne?

Zdravotní stav exmanžela se výrazně zhoršil (schizoafektivní psychóza, naposledy byl hospitalizován před 6ti lety, nyní je stav prakticky totožný s tím, v jakém byl těsně před minulou hospitalizací) a je nemožné svěřit mu dítě do péče. Problém je v tom, že jeho rodina situaci zlehčuje, zřejmě také proto, že před nimi zdatně mlží a nemluví o odposlouchávaných telefonech, zaměřování přes mobil a "kamarádech z BISky". Rovněž na ně sprostě neřve jako na mne. Vzhledem k tomu, že je jeho otec vážně nemocný, nechci je tím zatěžovat víc, než je nutné, ale reálně žádné "páky", jak ho přimět k hospitalizaci nemám. Při poslední psychotické atace mne fyzicky napadl, opakovaně, jednou dokonce s nožem v ruce. Nebýt tam tehdy na návštěvě kamarád, pravděpodobně tu dneska nejsem. To jeho rodina neví, možná i proto žijí v domnění, že se z toho dostane sám. Nedostane.
Tím, že závažnost situace nevidí mne staví do blbé situace, protože já opravdu nemohu dopustit, aby se za těchto podmínek syn stýkal s otcem nebo u něj dokonce trávil polovinu měsíce jako dříve. Ve chvíli, kdy exmanžel udělá nějakou scénu, ať už to bude tak, že si na mne počká před školou nebo půjde někam na sociálku či na soud, samozřejmě ho odvezou (a mne možná taky, s kudlou v břiše), ale byla bych nerada, aby k tomu došlo.
Zvažuji požádat o předběžné opatření, aby se otec do doby, než bude zaléčený k dítěti nedostal, nicméně nechci mu tím ublížit do budoucna. Pokud je stabilizovaný, péči o syna s pomocí rodiny a přátel zvládá, ale hlavně, má ho rád a lpí na něm. Nechci ho připravit o možnost kontaktu. Teď je to ovšem nemožné.
Co byste dělaly vy? Kdy byste sáhly k podobnému opatření? Dnes se ještě pokusím promluvit s jeho matkou, pokud by měla stejný postoj jako včera, zřejmě bych musela dočasně zamezit synovu kontaktu s celou exmanželovou rodinou - nemám záruku, že by mu syna nedali nebo že by si ho u nich "nevyzvedl" (před šesti lety jim ho unesl i s kočárkem ze hřbitova, rodiče jsou staří a těžko se mu nějak ubrání, ani ho nedohoní). Synovi se snažím vysvětlit, že s tatínkem teď nikam sám jít nesmí, i kdyby si pro něj přišel do školy nebo do kroužku, ale nevím, jak dalece do toho zapojovat školu... prostě je to taková debilní situace. Za každý tip nebo nápad co dělat budu vděčná.