Re: Mstíte se nebo si necháváte všechno líbit?

Kubulo, možná u těch rodičů je jiná situace v tom, že Tě nepodrazili aktivně (jestliže uvěřili někomu třetímu)? Samozřejmě neznám podrobnosti, takže můžu být totálně vedle.

V každém případě mstít se rodičům bych pokládala totálně za mimo mísu, dovedu si ale představit silné ochladnutí vztahů, kdy je člověk za sebe připraven v případě nouze samozřejmě pomoci a tak, ale odpoutá se citově, jestli víš, jak to myslím - žádné svěřování, žádné volání "jen tak, protože tě chci slyšet", dvěma slovy ztráta blízkosti.

Další možnost u lidí v tomto věku je duševní zchátralost (nevím jak to jinak říct), prostě že už se jim to v hlavě trošku mate a cokoli řeknou, nemá takovou váhu jako u člověka v plné duševní síle. Zažila jsem tohle u milovaného člověka, že mi několikrát řekl věci, které byly velmi zraňující, ale byl už velmi starý a vím skoro jistě, že to nemyslel vážně. A i když jsem těsně poté, co mi to řekl, brečela, tak později jsem si to v hlavě uspořádala a beru to takto. A určitě jsem mu to neměla vůbec za zlé. To bylo, jako když Ti malé dítě řekne např. že Tě nenávidí, také na něho kvůli tomu nezanevřeš.