Re: Proč nikomu nepomáhat?

o co jde? nečetla jsem všechny diskuse, tak se jen dohaduji, že se jedná o Míšinu kamarádku.

Za prvé, pomáhat je dobrovolná věc, nikoli povinnost, proč by se měl někdo zpovídat z toho, že nepomůže?

Za druhé, téma je nahozené dost sugestivně "proč NIKOMU nepomáhat"? Takhle to přece většina lidí nemá.

Já pomůžu bez řečí rodině, kamarádům. Cizím jen když se mi chce nebo mě něčím osloví.

U Míši jsem přesvědčená, že to myslela dobře a chtěla kamarádce pomoct, jen to s tím tatínkovým účtem nebyl technicky zrovna šťastný nápad - s tím knězem mi to přišlo mnohem transparentnější. Takhle to je po věcné stránce, ale v tomhle se bohužel ;-)) melou taky ještě city. Takže chápu ty, co za těchto okolností přispět nechtěli, i Míšu, že se cítila jak politá studenou vodou.

Já po netu peníze neposílám, jsem už taková povaha , ale kdyby ano a měla bych si vybrat, tak bych radši přispěla na Dandy a trojčátka - Dandy tady lidi znají a někteří i osobně, sbírka byla na konkrétní věc a díky zakladatelce, která pravidelně informovala o stavu účtu a pak pračku koupila a předala, byla asi maximálně průhledná, jak mohla být. Navíc bylo jasné, že Dandy to v jednom konkrétním ohledu skutečně ulehčí život.

Naproti tomu tu Míšinu kamarádku nikdo nezná, a není jisté, že ty peníze by jí v její situaci mohly nějak výrazněji a dlouhodoběji pomoci. To by v tomhle případě asi spíš byla konkrétní pomoc s bydlením, prací apod. V mém případě by tedy motivem toho nepomoci bylo to, že příjemkyni vůbec neznám, malá transparentnost toho účtu a nejistota, zda moje pomoc bude něco platná.

Jasně, cintám si tady tak trochu pentli. Kdo chce pomoci, pomůže a žádný velký tyátr okolo toho nedělá. Kdo nechce pomoci, přece nemusí a nemusí to ani omlouvat, nikdo ho za to nezastřelí. Ale chtěla jsi vysvětlení, tak jsem se pokusila trochu objasnit své myšlenkové pochody.