Re: Chlap má dvě ruce na to, aby se uspokojil... ženská je nemá na to, aby se uživila?

Xantipo,
pokusím se.
Funkční vztah je pro mne takový vztah, ve kterém se především pracuje na něm samém - tzn. na vztahu muž - žena, s dětmi pak na vztahu "rodina". Kde má každý prostor sám pro sebe, ale zároveň dost prostoru pro to, aby se mohl vyvíjet ten vztah jako svébytný subjekt. Základem tohoto vztahu není ani "kus papíru", ani povinnost, ani společný majetek, dokonce ani ne společné děti, ale oboustranný silný cit, který se samozřejmě postupem času vyvíjí, nicméně nikdy nemizí, nedevalvuje, nezaniká. Oba partneři mají zájem o život toho druhého ne ve smyslu "kurva proč jsi nezaplatil elektřinu a nedovezl z krámu kojenecký vody", ale vědí, co druhého potěší, čím žije, jak vnímá věci kolem sebe, je mu oporou ve chvíli, kdy to ten druhý potřebuje a dokáže se stáhnout ve chvíli, kdy ten druhý chce být sám. O empatii, porozumění, o schopnosti společného mlčení a sdílení i ve chvílích mlčení. Funkční vztah je do jisté míry o schopnosti prorůstání.
Funkční vztah je, když i po letech dokážeš vidět svět očima toho druhého, když se ve chvíli, kdy prožíváš něco příjemného automaticky otáčíš vedle sebe - i tehdy, kdy tam ten druhý není, kdy si při procházce městem při pohledu do výlohy cukrárny automaticky vzpomeneš na to, že tenhle zákusek má rád ten druhý... kdy se při milování stírají rozdíly mezi "tebou" a "jím". Kdy cítíš každý pohyb toho druhého sám na sobě, kdy při pohlazení jeho tváře cítíš dlaň i na své vlastní tváři.
Tohle je láska, ze které může - aspoň pro mne - vzejít jediná akceptovatelná forma funkčního vztahu.