Ješ´to, napsala jsi to výstižně...

... jako bych to byla já !

Taky řešíme někdy ty autobusy apod., metlíme na něj občas fakt na poslední chvíli (dřív i s kočárem a Kiddynoardem-stupátkem ;-), ale to už je naštěstí minulost)!

Ale auto většinou stejně nevezmu - přijde mi totiž, že než bych přendala z kufru dětské sedačky na sedadla, děti do nicjz upoutala, pak jízda autem ve městě také není zrovna zárukou rychle se tam dostat (zácpy apod.), pak hledání parkování... - tak tam mi vcelku přijdě těch stresujících faktorů ještě víc... Navíc máme všichni rádi to, když už jednou v tom autobuse jsme, že si můžeme povídat, koukat z okna, já se nemusím soustředit na nic jiného, je to pohoda... Ale to jen taková odbočka...