Kdy a jak jste řekly dětem o existenci jejich bio-otce?

Mám dítě, 26 měsíců, jeho bio-otec se o něj vůbec nezajímá, viděl ho tak 10x v životě, naposledy před 3/4 rokem. Alimenty platí v solidní výši i bez rozhodnutí soudu, ale nezajímá se o nás ani v nejmenším, nepopřál k narozeninám ani jednomu z nás. Tolik jen pro ilustraci. Asi 10 měsíců mám přítele, který dítěti otce plně nahrazuje, stará se o něj jak o vlastní a přispívá na něj. Prcek je (zdá se) nadprůměrně inteligentní, tak si dal dohromady, že kamarádi říkají "tomu chlapovi doma" tati, znění bísniček (budeš volat táto apod... - sám se zajímal, co to znamená, to "táto") a jednu naši debatu o tatíncích a sám od sebe občas začal říkat přítelovi tati.

Zatím je na to čas, ale kdy jste řekly dětem, že chlap, který se o ně stará denně doma, není jejich bio-otec?

Měla jsem v plánu říct to prckovi zhruba za rok, až půjde do školky, že má ještě jednoho tatínka, který ho má taky rád a posílá mu penízky, ale nemůže být s ním a proto je s ním David, kterýmu se narodil v srdíčku a má ho nejradši na světe, nebo tak něco ...

Jak to probíhalo u vás? Mám teď pět minut, tak řeším nesmrtelnost chrousta