Re: úzkostné dítě

to je mi ho líto.
Moje dcera měla obrovské štěstí v tom, že když začala chodit do školky, bylo tam 10 dětí a postupně přibývaly. Takže si docela dobře zvykla, ale jakékoli odchylky od režimu jí rozhodily. Byla hotová, když přišly "velké děti". Nic jí nedělaly, ale jen to, že jich bylo víc a byly hlučné, stačilo. Uklidila si hračky, sedla na lavičku a čekala na mě. Když bylo divadlo nebo něco podobného, seděla učitelce na klíně a trochu stranou. Ta učitelka byla ideální pro takovéhle děti, takový ten mámovský typ. Další rok to bylo úplně o něčem jiném, prostě ten věk se projeví. Vlastně každý rok byl hrozně znát.
Takže věřím, že tvůj syn se bojí skupiny dětí, i když mu nic nedělají. A chápu tvé dilema, našla jsi práci na částečný úvazek, to se jen tak nepoštěstí. Že se tiskne při odchodu, toho bych se tak nebála. ALe to mrkání..nevím. Kamarádčin syn se na začátku začal v noci počurávat, ale dost brzo se to srovnalo, až jsem se divila. Nevím, zda ti poradit, abys ho ze školky vzala definitivně nebo zda zkusit třeba jeden den v týdnu, zda se to může srovnat.