Re: Co s imaginárníma mouchama?

Nikolo tím chceš říct, že se jim nevěnuju? Věnuju a dokážu si je krotit, ale ne vždy to jde. Notabene když si dva malý "puberťáci" postaví svoji hlavu a vzájemně se v těch lumpačinkách podporují. Kdyby si na nás někdo stěžoval tak snad začnu hledat i jiné bydlení. Jsem v takovém rozpoložení, že bych nesnesla se s nima vídat a vědět, že je sereme... Když se jim něco nelíbí tak mi to řeknou rovnou. A když ne oni tak správce baráku je co na srdci to na jazyku...

Psycholožka mi říkala, že to jejich chování vidím přemrštěně. Že si to můj mozek zveličí a pak vidím problém i z prkotiny. Bohužel to tak asi i dost často je, ale já si to neuvědomuju. Pak vidím, že to někteří svým dětem běžně povolí, ale já ne, přijde mi to nepatřičné a naopak. Jim něco povolím a pak slyším "koukej, ona je klidně nechá..."