Re: Jak se vyrovnáváte se svými nemocemi?

Kambalo, někdy se vyrovnávám hodně blbě, mám pocit, že mě moje tělo nějak zrazuje, a pak jsou zase lepší období a jak tu už někdo napsal, jsem šťasná za každý den, kdy nic akutně nezlobí.

Šilhám na jedno oko (lze korigovat brýlema), před 15 lety mi po stálých gyn. infekcích diagnostikovali zhoubný nádor děložního čípku, naštěstí se to obešlo jen s konizací. Mám chronické zánětlivé změny nejen na tom už zoperovaném čípku, ale taky na močáku (téměř neustálé nucení), a lehce i na žaludku. Od loňska mi přibyl reflux jícnu - nedolíhá mi ta záklopka u žaludku, takže se mi hodně kazí zuby a mám každý den alespoň lehké pálení žáhy (léky zabírají minimálně). Kromě toho mám displázii prsní žlázy a počínající artrózu kolen. Jo a zapomněla jsem na lupénku, chvála bohu ne rozlezlou po celém těle, jen na rukách a na nohách. Jo a trpím nespavostí (jako oba moji rodiče), na kterou beru dlouhodobě antidepresiva.

Takhle vypsaný to vypadá děsně a někdy mě to fakt i děsí a zlobí a závidím zdravým lidem. No jo, ale co nadělám. Jsem ráda, že se můžu těšit z prima manžela a dětí, pěkného bydlení a z cestování - chodíme po horách, lyžujem, potápíme se, práce mě docela baví a finančně na tom nejsme zle... Říkám si, že je to fajn, že jsem se vůbec mohla narodit a prožít všechno to krásné, co jsem prožila. Ale rozumím ti, někdy je to beznaděj.