Re: Děti a jejich obrázky

To je právě ten rozšířený omyl, že ze samotného obrázku jde něco "vyčíst". Pokud si psycholog nehraje na věštírnu delfskou, tak nevěští. Odborná práce s dítětem je (nejlépe) dlouhodobá, symbolika v kresbě a v barevnosti není nic fixního, je to u každého člověka trochu jiné a prostě je potřeba čas na to dítě poznat.
Sama se přikláním k tomu, že obrázek je "jen obrázek". Pokud nemá kluk rád školu, tak mi obrázek hořící školy dává smysl. Není hned všechno průšvih jen proto, že na tím nesvítí rozesmáté žluté slunce. Většinu myšlenek a pocitů naštěstí nedovedeme k činům, končí to tím, že to namalujeme.

S přisuzováním smyslu barvám - mnohdy jsou důvody velmi praktické: tráva je černá, protože zelenou pastelku nemohlo dítě najít, byla zlomená či málo psala. Je potřeba si s dětmi o jejich obrázcích povídat.