Re: Proč musí ženy neustále chápat muže a odříkat si kvůli nim to, po čem touží?

Marcelo, Ty to stavíš tak trochu jako že žena je zboží, které se nabízí, a v podstatě jde jen o cenu.

Já ale myslím, že to takhle není. Možná protože nemám výchozí nastavení takové, že žena je ve vztahu ten pasivní element, který musí vždycky čekat, až co na to partner, a že ona ze sebe sice dělá zboží, ale v podstatě o vztah stojí výrazně víc než partner.

Ty mantinely je přece potřeba si nastavit VŽDYCKY, zamilovanost nezamilovanost. Přece nebudu dělat něco, co mi zásadně vadí, jen proto, že jsem zamilovaná? Myslím, že trochu zdravého rozumu by si člověk měl zachovat vždycky. Přirovnala bych to asi k tomu, že pokud si kvůli obrovské zamilovanosti zapomenu vzít kondom, můžu se také později zatraceně divit.

Prostě já si myslím, že žena není žádné "zboží, které se musí chlapovi dělat vzácné". Úplně stejného efektu - že na její potřeby bude brán zřetel - přece dosáhne tím, že od začátku dává najevo, že je a chce být rovnocenný partner, který má zcela samozřejmě také vlastní potřeby a cíle, a nevidí důvod, proč je trvale upozaďovat a dávat do popředí ty partnerovy. Ovšem také nevidí důvod, proč se snažit za každou cenu vždycky prosadit svou, protože ten partner má úplně stejné právo na své potřeby a cíle.

Buďto jsou ti dva takto slučitelní, nebo nejsou. Jakákoli zásadní přetvářka se později většinou DĚSIVĚ vymstí. Já jsem pro to, aby se ti dva před tím, než se rozhodnou spolu žít, nejen že neukazovali v co nejlepším světle, ale naopak v co nejhorším, aby ten druhý věděl, do čeho leze.

Muž, který by mi na rovinu dokázal říct "nechci děti a nikdy je chtít nebudu" je pro mě frajer. Sice by se nejspíš stalo, že bych s ním ani nezačala chodit, kdybych je sama chtěla, ale ocenila bych, že je rovnej i za cenu toho, že nezíská to, co zrovna chce (mě). Že mě nechce získat za každou cenu.

Naopak kdyby mě VĚDOMĚ uvedl v omyl, aby mě získal, tak je u mě sr*č a pravděpodobně by se mi úplně znechutil.

Je taky potřeba vzít v úvahu, že ten druhý ji v podstatě připravil o pár let života, které mohla strávit s někým, kdo má podobné priority jako ona.

Moc nechápu ten konec - že ten chlap to "gesto neudělá a neudělá". Tak buď je to pro mě hodně podstatné a pak to gesto udělám sama, nebo je mi to vcelku fuk a neřeším to. V tom prvním případě bych ovšem měla být připravená na následky - pokud je svatba/dítě pro mě tak zásadně důležitá (což může být) a ten druhý mi dá najevo, že to rozhodně nechce (což taky může být), tak považuji za nesmyslné znásilňovat se natolik, abych v takovém vztahu setrvávala. Ale neumím si představit, že o to tak moc stojím, ale x let to neřeším a jako buchta čekám, až co udělá partner.

Kámen úrazu asi ale je, že spousta ženských se tak panicky bojí zůstat sama (proč?) že raději budou x dlouhých let žít ve vztahu, který jim z větší části nevyhovuje, nic neřeší ze strachu, aby je tento nevyhovující partner neopustil () a když se proberou, zjistí, že jim obrovský kus života protekl mezi prsty, a to naprosto ZBYTEČNĚ.


Jinak v celé diskusi velmi vřele souhlasím s Monou.