Re: Biomanželka podle Viewegha

Naprosto souhlasím s Lassie.

Monty,
pokud s někým chodím tak,mám dost času poznat,zda stojí za to a nebo jestli jít o dům dál. Nikdo nikoho nenutí zůstávat ve vztahu,který z nějakého důvodu nevyhovuje. Vzít si někoho za muže a založit s ním rodinu je pro mě celkem závažný krok a ten já chci mít fakt dost promyšlený. Jasně,že v každém vztahu je jisté % proměnných,ale tím,že se lidi lépe poznají je asi snažší tohle riziko eliminovat.To jestli se k sobě lidi hodí,přece nepozná nikdo hned,ale po pár letech soužití přece víš,jestli máte společný náhled na svět a zásadní věci.
Brali jsme se po 5-ti letech společného života,kdy si myslím jsme měli dost času se poznat a vyřešit případné třecí plochy. A zcela upřímně po té době asi každý ví,jestli ten člověk se,kterým žije je pako nebo není.

Wievegha nemám ráda,protože mi nesedí jeho styl psaní,ale evidentně psát umí,když dokázal zaplnit trh. Jako chlapa ho hodnotit nemůžu,protože ho osobně neznám a ani ho nijak nesleduji. Jaký mají vztah s manželkou ví jenom on sám a jenom on sám dokáže posoudit nakolik je kniha nadsázka a nakolik realita. Na tom co dělá jeho žena neshledávám nic závadného pokud jí to naplňuje. Mě tyhle aktivity nic neříkají a umřela bych nudou,kdybych je měla provozovat,ale to co nevyhovuje mě jiného naplňuje a naopak. Jenom bych chtěla říct,že kdyby ona nedělala všechno kolem domu,rodiny a dětí patrně by pan Wievegh neměl zázemí k psaní bestselerů. Místo toho by utíral dětem nosy a zadečky a jeho žena by se třeba realizovala v práci. Nepochybuji o tom,že by si uměla nějaké peníze vydělat,ale ono je občas pro tu rodinu lepší upozadit sama sebe na úkor druhých. A to jak finančně,tak vztahově.
Když to tak vezmu,tak u nás to funguje úplně stejně.Jenom se prostě nevěnuji tomu co ona,ale mám své zájmy a svou práci. A není to o tom,že bych si na sebe nedokázala vydělat,ale prostě a jednoduše oba nemůžeme dělat co bychom chtěli a zároveň se věnovat dětem a sobě navzájem,takže jsme prostě udělali kompromis.Kdo mě zná ví,že já nejsem prototyp vzorné poddajné ženy,ale spíš jsem ten,kdo má tendence něco řídit,takže fakt nejsem žádná vzorná ženuška,která by neuměla manželovi říct svůj názor. Řekla bych,že je to všechno o vzájemné domluvě,toleranci atd. To,že jsem odešla z práce,která mě bavila už dnes nepovažuji za nějakou prohru,protože vím,že manžel oceňuje to,že jsem to udělala a několikrát mi řekl,že ví,že kdyby neměl to zázemí nemohl by se věnovat své práci,tak,jak se jí věnuje.Jsme spolu 19 rokem a já jsem spokojená.