Re: mne kdyby měla asistovat moje máti

Já bych se svojí máti taky nejspíš neporodila, ani by mě nenapadlo něco takového po ní chtít, vím, že by to bylo naprosto nad její síly.
Zároveň ale vím, že když jsem rodila já, trpěla doma jako zvíře, pravděpodobně se bála o život můj i dítěte.
Vzhledem k tomu, co mi o porodu sdělila, cituji: "Poslouchej pana doktora a nic zlého se nestane, ani to moc nebolí, jen jako měsíčky.", jsem tenhle strach nikdy úplně nepochopila. Spíš bych řekla, že v té koncepci někde něco falíruje.
U obou porodů jsem ženskou oporu hodně postrádala. Muž byl hodný, ale strachem bez sebe, PA pokaždé dvacetiletá, evidentně bezdětná, její přínos byl aplikace klyzmatu a napíchnutí kapačky, můj nesmělý pokus o alespoň maličké sblížení pokaždé asertivně torpédovaly. Doktor - Deus ex machina.
Podle mě k porodu patří soucitné ženské, které už MAJÍ vlastní děti. Svojí holčičce bych takhle posloužila ráda, kdyby to chtěla.