Manžel se vykašlal na moje narozeniny - mám právo být smutná?

Tak jsem včera měla narozeniny...tentokrát jsem ale věřila tomu,že to nedopadne jako na svátek,kdy to manžel zjistil ve chvíli až mi přišla sms od rodiny,a on:"Kdo ti píše?" A já:"došla mi sms k svátku...!
A on:" To už je,kolikátýho je?"
No, tak to mě taky zamrzelo,ale co už...

Jenže narozky mám na státní svátek,takže to on dobře ví.., nazapomněl, jen se na to vykašlal...Vás by to nemrzelo?Nejhorší je, že dny před narozkama se mě neustále ptal,co bych chtěla,jenže neumím si takhle říct,myslela jsem,že to vyřeší, tak, že dostanu kytku a peníze ať si koupím sama co chci-prostě klasika, když teda se mě neustále tak ptal,a já si o nic neřekla...Já nakupovala na oslavu a těšila se...jak mi hned ráno přijde popřát, tak aby byl první, jak to dřív vždycky dělal...Jenže místo toho přišel v den mých narozek,tedy včera, s tím ať mu půjčím peníze!No a já na to , že jestli to chce kvůli narozkám, tak ať se na to vykašle,že nic nechci,řešit to až v ten den...prostě mi to vehnalo slzy do očí....
Já bych na něj nikdy nezapomněla, ani to nenechala na poslední den, vždycky jsem to řešila i s dětma, aby veděli,že bude mít tatínek narozeniny, vybírali se mnou dort,balili dárečky a tak...
Tak jsem z toho byla pěkně smutná,manžel pořád chodil,jestli mu ty peníze půjčím,byl chvílema i nepříjemnej...když jsem věděla, jak to dopadlo,šla jsem to ze sebe dostat uklízením, žehlením, vařením, s tím, že odpo vezmu děti někam na výlet, ty ovšem taky netušili, že má maminka narozky...,jsou malé a nemají z těchto věcí takový rozum, ale vadilo mi, že je ani manžel k tomu nějak nevede,ať už by šlo o kohokoliv...,tak jsem je poprosila jestli mi nakreslí obrázek, ty jsem si pečlivě uschovala-jsou to zlatíčka))
Manžel seděl, koukal jak gruntuju a nic...nakonec se teda odpoledne sebral a asi V 17h. mi teda popřál,donesl kytku a dárečk.taštičku...

Hrozně moc mě to mrzelo,celková atmosféra a tak, vůbec tady nešlo o nějaký ten dárek,ale o ten přístup k člověku,kterej by pro něj udělal vše...když potřeboval kačky na zaplacení nějakýho matrošu na barák,tak to si mi řekl včas...prostě práce u něj bude vždycky number 1...
Přijde mi to fakt moc líto, i dneska ráno jsem mu řekla,proč to nechal na poslední chvíli a pak ještě celej den kolem mě chodil a přál mi skoro večer...a on, že co si myslím, že je to jeho věc,že jsem hrozná a že mu to organizuju!!!Chápete to, to už si člověk nemůže zorganizovat svý narozky...nechápe, že tady nejde o organizaci,ale o to, že se na to takhle vyflákl a ještě nakonec útočí na mě, tohleto mě bolí asi nejvíc..

Nakonec jsme šli s dětma na prochajdu, pak si děti dali v cukrárně zákusek, nakonec se mě manžel zeptal jestli chci něco v obchodě(vím kam tím mířil),tak jsme nakoupili,utratila jsem peněz jako želez, on si vzal do vozíku svoje pivko a byl spokojenej...

Nebyla jsem schopna ten den nějaké komunikace, slzy se mi hnaly do očí na každém kroku...opravdu krásné narozky!

Co vy na to, nemám právo být smutná?