spíš to necháváte na dobrovolnosti??

Jde mi o to, že jak píše Chrisantéma: přijde mi, že ve dvou letech ji to bavilo víc, ted už jako by si definovala: práce nerovná se zábava. My s manželem jsme oba dost bordeláři, ačkoli máma i tchýně jsou velice pořádné a pořádkumilovné ženy. Manžel míní, že v podstatě veškerá moje výchovná snaha tímto směrem (směrem pořádku) je marná, neb odkouká naše "bordelářství" (ačkoli já se kvůli ní snažím, seč mohu, chaos je ve mně). Já mu oponuji, že kdyby byla rovnice takto jednoduchá, naše matky puntičkářky nemohly vyprodukovat nás bordeláře, alias ony si to raději dělaly perfekcionisticky samy, my to neodkoukaly a nenaučily se, kdežto když to dělám s ní, snad to v ní zanechá stopu...uf uf, sem se rozjela: spíš jsem se asi chtěla ptát: necháváte to spíš na dobrovolnosti dětí ve smyslu hry, než to definujete jako povinnost, jestli jsem pochopila příspěvky správné, že?