Re: Jste připravené na potencionální nevěru (odchod) vašeho partnera?

Brebbery, opět souhlasím.
U nás tato stiuace nastala, když bylo synovi 11. Ani se moc neptal, dělal si své (hrozné!) úsudky sám. Prošel určitými fázemi, které popisují psychologové - například začal poslouchat pohádky; strašně se bál o mne - pokud jsem na minutu přesně nepřišla z práce; když jsme byli spolu, neopouštěl mne na krok (dokonce čekal i před záchodem! doma! v jedenácti!).
Táta se choval dle možností dobře, ale slovní utěšování i častý kontkat prostě nenahradily přítomnost při jeho sportovních úspěších, při nočních můrách (např.).
Celkově - táta mohl plácat co chtěl, ale prostě doma nebyl, máma byla na šrot .. a ještě ještě před rozvodem vyjížděl z vedlejšího domu kočárek se synovou sestřičkou, často doprovázený společným tatínkem, což samozřejmě syn vstřebával velice těžko.

Mám to pár let za sebou, žiju spokojeně, i syn se z toho cca dostal (do jaké míry má zdeformované představy o rodinném životě a roli otce, nedokážu posoudit), ale nevím.. kdybych měla tu samou situaci prožívat znovu, co udělat jinak - lépe.