Re: Manžel versus stravování doma

Já ti rozumím, mám svým způsobem podobného muže.

Je totiž velký rypák v jídle a jí málo, moc málo na chlapa. Navíc nemá rád moc maso, takže to jí s krajním odporem, ale zase děti jídlo s masem, alespoň kouskem chtějí, na zeleninová a jiná bezmasá jídla nejsou a nechtějí je.
Takže já mám teda často stres - jednak co uvařit a jednak kolik - a jestli se mi to sní. Často se to taky nesní a to nesnáším vyhazovat jídlo - přijde mi to plýtvání (a nemyslím jen finančně), ale prostě jídlo by se dle mě vyhazovat nemělo a taky neúcta k mé práci, vařit mě extra nebaví a když už teda uvařím tak jsem ráda, když to někdo rád a s chutí sní. Myslím, že nevařím špatně.
Takže MM někdy si večeři dá někdy ne, že jedl v práci nebo nemá na vařené chuť a dá si taky studenou, je to jak kdy. A co mi vadí nejvíc, že si neumí říct, na co má chuť a co mám uvařit. A to neumí ani děti, ale ty jsou malé. Někdy se domluvíme po telefonu, jak to bude s jídlem někdy o tom nemluvíme. Záleží na tom.

Ale zase tak moc mě to netrápí, jen někdy. Teda musím říct, že se kvůli tomu nehádáme, už jsem si zvykla. Prostě manžel na jídlo moc není. A když už jí tak mi řekne, že mu to chutná a co mě potěšilo, tak že vařím líp než jeho matka - ona teda vaří výborně, ale jiná jídla než on má rád, má rád radši netučná a zdravější jídla a to jeho máma dělá poctivou českou kuchyni.