Filly, já jsem měla kliku - vybrala jsem si partnera, se kterým do sebe "zapadáme", tj. jeho vlastnosti mi většinou vyhovují a to, co občas "křísne" není nic zásadního a dá se to v pohodě vyřešit. Doufám, že tak vnímá i on mne

Jinak si ale myslím, že to o úhlu pohledu opravdu je. To, co je pro jednoho super žádoucí vlastnost, je pro druhého naprostá nesnesitelnost, se kterou by nemohl žít. Ale ve většině případů to není "nic proti ničemu", tj. není to nic patologického, jen si dotyčný/á musí k sobě najít toho druhého.
Já bych třeba kupříkladu) asi těžko mohla žít s někým, kdo by se byl schopen realizovat pouze na venkově, nebo by dělil práce na mužské a ženské (a ty mužské poctivě vykonával a ty ženské chtěl po mně). Ani na jednom není samo o sobě vůbec nic špatného, jen bychom nebyli kompatibilní. Jiné ženě by to ale zase naopak velmi vyhovovalo a nechtěla by to, co chci já.
Ale myslím si, že je důležité, aby ty kladné stránky (viděno subjektivně mýma očima) převažovaly, a pak si uvědomit, že nikdo není naprosto dokonalý a ty zbývající chybičky (opět jen subjektivně viděno, ve skutečnosti to žádné chyby třeba ani nejsou)s úsměvem a láskou "odpustit" (zase blbé slovo, protože na tom, že někdo je takový, jaký je, není co odpouštět, ale lepší mě nenapadá.
Pokud to nejde s úsměvem a láskou, ale se zaťatými zuby (to je to Tvé "štvou mě a trápí"), je na místě se zamyslet, jestli je chyba v partnerovi, naší kompatibilitě nebo jen mé optice.
A ještě jedna věc - to, že mužové kamarádek Tobě připadají nesnesitelní, vůbec nic neznamená, podstatné je, jestli vyhovují těm kamarádkám.