Jsem opravdu tak hrozná, když syn nechodí do školky?

Před půl rokem jsme se přestěhovali do Prahy, syn bude mít v lednu 4 roky a nechodí do školky. Zápisy jsme prošvihli a lítat po celé Praze a snažit se ho za každou cenu nacpat do školky prostě není můj styl.. Syn je mezi dětma často, chodíme do mateřského centra, na hřiště, občas jde do dětského koutku, ale stejně si nejradši hraje sám a nemám pocit, že by mu výrazně něco chybělo, doma si hraje s bráchou, mluví dobře, program se mu snažím dělat i doma pestrý.. Jen od tchýně pořád slyším, jak Jaroušek hnije doma a že musí za každou cenu do školky, neustále se mi do toho plete, neustále chce obcházet školky a přemlouvat, aby ho vzali.. Ona dala syna do školky (soukromé, na kterou já nemám peníze) už ve dvou letech, protože ji doma prostě otravoval, tak má asi dojem, že se chci taky zbavit dítěte, ale mě doma nijak nevadí, naopak, mladší je víc v klidu, když má bráchu doma, vyhrajou si spolu a já se dostatečně věnuju oběma... Samozřejmě ho do školky dát chci, jen to prostě nechci lámat přes koleno a doprošovat se, normálně si počkám na zápis.. To je fakt tak hrozný, že je Jaroušek skoro ve 4 letech doma místo ve školce?