Připadám si hrozně sama

Ach jo, můj problém je vlastně úplně banální - nemám žánou opravdu "dobrou" kamarádku, které bych se mohla svěřovat a tak podobně Prostě spřízněnou duši. S manželem mám výborný vztah, s mámou jsme si taky hodně blízké, ale co jsem na mateřské, připadám si jak kůl v plotě, sice jednou týdně chodíme do mateřského centra, ale nestačí mi to .. Tak nějak mi celkově chybí každodenní kontakt s jinými lidmi, byla jsem zvyklá trávit většinu dne v kolektivu .. Někdy mám pocit, že jsem skoro neviditelná Nemít malýho, tak se rozplynu ve větru Manžel chodí z práce až k večeru, tak převážnoou část dne jsme se synem sami, ale chodíme pořád ven, občas za námi chodí návštěvy, nebo my někam, ale nějak mi to nestačí .. Synek je ještě malý, 20m, utěšuju se tím, že až bude trochu větší, že to bude jiný Zatím se s ním nedá nic moc podnikat, je hrozný neposeda.