Re: Expartnerky tyranů, jak se vyrovnáváte s minulostí?

Vezmu to z dlouho dobější perspektivy Mám známou, které už je k šedesátce, prožila strašný život s prvním manželem. Teď je šťastně krásně vdaná několik málo let. Žel mi přijde, že pořád tím, že o minulosti mluví a při každé příležitosti každému vzpomene, jak jí bývalý manžel to či ono (což fakt bylo hrozné), tak je z toho pořád psychicky na nic a její současný manžel to ještě musí dokola poslouchat, což taky není příjemné. Je dost nevyrovnaná, protože to prostě neusekla, že to nebude vzpomínat a když se jí to vybaví, tak to rozvíjí dál, i slovně před ostatními.
A pak mám známou, které už je přes šedesát. Její manžel ji opravdu strááášně naubližoval. Několikrát málem přizabil. Dodnes s ním žije - už jsou staří, tak nějaké fyzické násilí už není, ale to psycho... Je to úžasná žena, která prostě se nenechá užírat minulostí. Sice nechápu, že s tím mužem pořád je, když už i nejmladší děti jsou z domu, ale to už je její věc. Pořád doufá, že se třeba změní a pochopí to. Je to až nepochopitelně silná žena, a řekla mi jednou, že prostě nerozvíjí a nepřipomíná si minulost, protože to vedlo vždy jen k zoufalství a nic si nepomohla. Prostě touha po pomstě není až tak sladká, jak se říká, spíš užírá ještě víc....
Moc Ti přeji, abys dokázala odpustit a tím pomůžeš sama sobě nejvíc. Byla by škoda, kdybys ještě v šedesátce každému vykládala, co ti dělal a nedělal a přitom už máš jistě skvělé manželství