Re: Občas je mi zle z lidí kolem sebe

Velice mi to připomíná děti,které odcházejí z DD. Jsou opojeny svobodou, se kterou neumějí zacházet, nemají zažitou vlastní zodpovědnost. Nejsou ochotné naslouchat zkušenostem jiných. Myslí si, že svět jim leží u nohou. Chtějí mít všechno hned a bez práce. Mají velmi nízkou frustrační toleranci. Dělají jednu botu za druhou, až časem otupí, propadnou skepsi, pocitům křivdy, a začnou se chovat asociálně stylem "mě je to všechno jedno, všichni jsou mi ukradení". Plodí děti, o které se neumějí starat, předávají jim stejně vadné vzorce chování a velmi často jim připravují stejné ústavní dětství jako měli oni sami.
U nás se stalo něco podobného ve velkém. Celý náš národ se po revoluci chová jako děti odcházející z ústavů (viz výše).
Samozřejmě jsou výjimky. Někteří lidé jsou odolnější, tvárnější, lépe se přizpůsobují podmínkám. Jsou mezi dětmi odcházejícími z DD, i mezi lidmi v postkomunistických zemích. Ale mnohé ten zajištěný ústavní svět celoživotně pokřivil.

PS: jinak souhlasím s tím, že asociální jedinci jsou všude na světě. A že si vybírají snadné oběti, to je dáno tím, že zloději a podvodníci už z principu nemají absolutně žádné sociální cítění