Re: Manželův koníček mě ničí

Asi ti neporadím... taky mám koníčka, který v některých podobách může být relativně extrémní a relativně nebezpečný... snažím se to držet v rekreační hladině kvůli tomu, že máme malé děti - ale to není rozumové rozhodnutí, to je prostě mateřský pud, že najednou nemám to nutkání pouštět se do věcí, které jsou na hranici... ale ono i při té "rekreaci" se člověk může dostat nešťastnou shodou okolností do průšvihu - jsem se tuhle z jednodenního výletu vrátila v půl třetí ráno (k telefonu jsem se dostala v jedenáct v noci).

Koníčka jsem měla než jsem se seznámila s manželem, i než jsem měla děti. Je to součástí toho KDO jsem. Někdo se realizuje prací, a bude se definovat svým povoláním, já se svým způsobem definuji koníčkem. Je to jedinej koníček, kterej mi vydržel déle než pár let. Pokud je to pro tvého manžela zásadní věc, tak se toho asi nevzdá. Nejspíš ho k tomu dokážeš nějak přinutit, ale je otázkou, za jakou cenu - nakolik ho to zničí jako osobnost a nakolik to poznamená vaše manželství.

Jediné co vidím jako možnost by bylo nějaké přesměrování - buď že by šel třeba jen trénovat mladé, nebo stavět nové stroje (ale tam je nebezpečí, že bude stejně občas lítat a protože nebude mít takovou praxi a trénink a tudíž bude větší pravděpodobnost úrazu) - a nebo mu najít úplně jiného koníčka... ale já si nedokážu představit, že bych spokojeně vyměnila extrémní sport třeba za fotografii...

Moc jsem ti neporadila, že?