Re: Víceleté gymnázium - ANO X NE?

Lízo, jo, já s tím taky bojuju, teda s tím, jestli si do toho přání víc nepromítám svý ambice a jestli je to pro Davida vůbec vhodný..
Jsem tlumočnice, to asi víš a ty jazyky pro mě vždycky hrály velkou roli..byla bych kdysi posraná štěstím, kdybych mola studovat na nějaký bilingvní škole.
Davida neodrazuje ta španělština,ani 10 hodin týdně intenzívní výuky španělštiny během prvních dvou let, ani výuka ve španělština,dokonce se na to se zájmem ptal-jedinej argument, proč zatím "nechce" jsou kamarádi, ze kterých je momentálně nadšenej a já to chápu.
Obě mladší děti-pokud to jen trochu finančně půjde-budou mít bilingvní vzdělání, česko-anglický. Jasně, můžu časem Davidovi zaplatit pobyt v Anglicky mluvícím prostředí a třeba zmizí ten divnej pocit, že ty mladší budou mít asi "lepší" vzdělání, myslím tedy jazykový, nevím.
Kdybi Davidovi při jeho testování vyšlo,že je ryze technickej typ nebo ryze humanitní, svědčilo by mu studovat třeba práva-pak bych s tou španělštinou asi váhala..Ale (ač to samozejmě není zcela rozhodující), zatím mu vyšlo, že tíhne k oborům jako obchod, marketing, ekonomie...
A já se svou logikou mám prostě pocit,že by tu španělštinu moh´dobře uplatnit. Sama jsem španělštinu studovala, mohla bych mu pomoct, mám tam známý , kteří tam působí i pracovně a...no jo,jsem tím vším ovlivněná...
Chci, aby se tam podíval, myslím na to šestiletý,aby mu někdo jinej o tom něco řekl, aby si o tom uděla představu...nechci,aby jedinýmargumentem byli kamarádi,třebaže mu rozumím...

A s prstem v nose-noo, na takový tvrzení bych byla moc opatrná, lehce mu jde jen to, kde není třeba dřipět na zadku a učit se.A ne každej se to naučí,navíc mám kolem sebe dost případů, kdy všechno šlo a najednou přišla těžká puberta a konec...Tohose dost bojim, zas ale-on je většinou dost dokonalej odraz svýho okolí, pořád doufám, že to nebude nijak zlý...