Re: Nový partner a dítě

Lal, tématu jsem si všimla, až když ti napsala AVET.

Měli jsme kdysi jednu fakt těžkou krizi. Ani jeden z nás dneska neví, co se vlastně stalo, kluci byli malinkatí - lezli, takže ani ne rok, prostě něco jako otrava krve vzájemná.

A do toho .... cizí žena, která zájem měla a velký - pokud vím, k nevěře nedošlo, jednak manželovi věřím a s tou paní jsem se potkala na jednom vyvolaném setkání manželem a pak už se neozvala, takže ... na mne to udělalo dojem, že manžel je pro někoho bubák... a pro někoho jiného komunikativní, příjemný chlap, a zaujal ji. Bolelo to a manžel prodělával nějakou pocitovou krizi,

a mně bouchly saze. Opravdu jsem se zeptala, zda je angažován jinde (jakkoliv), jestli chce odejít, že mu bránit nebudu, bolet to bude moc, jak vyřešíme bydlení, že existuje možnost - v té době byla - prodat chalupu a může si koupit byt a vzít si půjčku na to, kam prodej chalupy nestačí, v té době jsem finančně stíhala, takže - alimenty na děti samozřejmě ano, vidět je může kdykoliv, vítán jako host....

Najednou zbystřil a zeptal se... jestli jako hodlám zůstat sama příštích 30 let nebo dětem "vnutím tatínka".. Podotýkám, že u téhle diskuze mi bylo zle strašně, netušila jsem, jak zle na tom je on psychicky, - prostě jsem cítila, že je to pro něj hrozně špatně, ale nevěděla jsem vůbec co a co vůbec hecuju. Netušila jsem ani, že jsem podobných - reálných návrhů schopná.... jsem si připadala jako kámen, zamrzlá.... jak když tuhle diskuzi pozoruju z dálky a "to není možný".

Pak ale manžel začal na tuhle notu... a najednou to spadlo. Fakt...

V tu chvíli jsem pochopila to, co nechápal on, že je mu špatně a trochu blbne a neví proč - velká pocitová změna, všechno jiné, hodně nového, hodně starého... A tak jsem byla naštvaná a tak už zničená, že

"Tak žádní tatínkové nebudou - je docela logický, že když mi není ani 30, ale i kdyby mi bylo víc, ... tak asi sama úplně nebudu, najdu si kamaráda. Do kina nebo do postele, neboj se, implantovat tatínka - to fakt není v plánu, jsi kdykoliv vítán"...

Celé to skončilo tak, že.... k dětem nikdo cizí ani omylem... a do postele už vůbec ne, bych žárlil, až bych šílel.... a mně najednou došlo jaká jistota kojící, pečující, co nevystrčila nos z domu jsem asi byla a jak mu asi vadilo, jaká pecka jsem.
A vzápětí i to, že prostě nejsem typ co vyráží na diskotéky, do barů, ... ale ... co už zase umí hezky odpovědět na narážku klienta, že ... třeba peču úžasný věnečky, že mi to sekne... od týhle doby mi klienti nenosí červené víno (ale výhradně bílé..., už vědí) a občas i kytky, což manžela většinou docela pěkně dloubne... to není hra, tohle mne bavilo vždycky pocitově, ne, nemusím být koketa, aby mne brali jako ženu a nejen jako profesionála v nějaké oblasti.

V základu jsem to utnula, plandala po bytě v teplákách - doma pracuju, s Melicharovou na hlavě, ne, dneska nenosím lodičky, tepláky jsem vyměnila za lepší tepláky ), ale... Melicharovou už ne, občas si i vyfénuju vlasy (nosím účesy umýt a jít)... a manžel asi má pocit, že.. někoho osloví mé věnečky, někoho mé hezké tepláky, někoho moje práce. Mně došlo, že to dělám kvůli svému pocitu, tohle všechno, že líp se cítím nalíčená i když málo, hezky oblečená a bez Melicharový )