Re: Intelektuál x primitiv

Ona tady ta výchova to asi bude spíše ten osobní příklad. My jsme zvyklí, když nám cokoliv ujede coby dospěláci se omlouvat jeden druhému, ale i dětem, osobně se omluvím i psovi, když o něj zakopnu, kde se to vzalo netuším (manžel tvrdí, že jsem v tomhle směru jasný adoptě )

Nejde jen o tělesný projev, který se ustát nedal, třeba i o vyřčená slova .... můj otec to snad neudělal nikdy a že na to často zralá situace byla, tahle slova prostě nezná, neumí používat, ale dost se toho naučil i od nás společným soužitím. Opravdu... což je trochu naruby - děti versus rodiče, ale zjistil, že to nebolí Poděkovat a omlouvat se atd..


Naši kluci to vnímají jinak... "děkuji, promiňte, omlouvám se, přestřelil jsem atd...", a to jsme je k tomu nikdy necepovali, osobně jsem za to ráda.
To, že mají krkací závody, to vím. To, že občas, když hrajou hru... ujede "tý voe..." týýý krááá....so, čímž mne odvařují, protože už jsem nadechnutá, že je zprdnu, to, že se titulují s kamarády - to je prostě jejich věc. U stolu? Ani omylem. Stačí se podívat a vědí svoje. Dokonce i někteří kamarádi, z čehož mám radost se před námi krotí a ne pro každého je to automatické.

Nerada bych působila, že své syny nějak cepuju, dokonce tak nečiním ani nijak pravidelně, ale fakt nestojím o to, aby jednou snacha řešila, že si nedovedou vyčistit zuby, nemyjí si ruce po použití WC nebo přijdou-li zvenčí, před jídlem, nebo krkají a prdí zcela bezostyšně v jakékoliv situaci.