Jsem nejen nemocná, ale podle manžela navíc sobec

Už nejsem smutná rybka. Jsem zoufalá rybka. Před časem mi nevyšla cytologie, pak ani histologie a další biopsie. Dr. má obavy, že už to nezachrání ani konizace.
Já bych se s tím smířila, mám tři děti a 40 na krku. Potíž je v tom, že manžel na mě už nějaký čas tlačil, že chce 4. dítě. Pořád jsem to odsouvala a doufala, že změní názor. Proč to dítě tolik potřebuje mi není schopný vysvětlit. O děti se z asi tak 98% starám já, ukázkový milující otec tedy rozhodně není.
Už když se začaly scházet výsledky vyšetření, občas nadhodil, že jsem pořád měla čas a že mi přece říkal, že to dítě máme mít hned. Dnes už nenaznačoval, sprostě na mě řval, že jsem neuvěřitelný sobec. že chtěl dítě a já se teď s rakovinou můžu jít tak akorát bodnout. Namítala jsem, že normální chlap by v takové situaci chtěl, aby se jeho žena co nejrychleji uzdravila a byla tady pro ty děti, co už má. Ale ne, on je normální, já jsem sobecká. Chce dítě za každou cenu, pak mi teprve můžou dělohu vzít. Ptala jsem se, jak pak skloubím péči o kojece a tři děti s onkologickou léčbou. Ty tři děti se prý nepočítají, protože ty už stejně mám, navíc by bylo jenom to jedno.
Musela jsem odjet pryč, jak mi z něj bylo zle. S kým jsem to těch 20let žila? Když jsem přijížděla k přejezdu, zrovna začal blikat. Byl to mžik, ale zaváhala jsem, který pedál mám zmáčknout. Kdyby mi někdo dal naději, že se znovu narodím třeba jako pes svých dětí, že o ně úplně nepřijdu, vybrala bych plyn