Re: Jsou ženy ochuzený o soudržnost pohlaví?

něco je takt a něco je chlácholení. jak jsem psala, klidně řeknu kamarádce, že ten kluk co se s ní rozešel je vůl, i když není. protože když přijde smutná a chce utěšit, tak není na mě, abych jí říkala, že je taková a maková a že se mu to nelíbilo. řeknu jí, co chce slyšet, protože vím, že ke mě nepřišla rozebírat svoje špatný vlastnosti, ale přišla se vybrečet. rozebírat můžeme zase někdy jindy anebo taky nikdy, nemusím za každou cenu říkat ,, podívej, ty máš takové špatné vlastnosti a nikdo s tebou nevydrží" . protože jednou se najde někdo, komu to nebude vadit a budou se mu líbit její dobré vlastnosti, to není jen o taktu, ale taky o tom, že některé věci je zbytečné říkat a tak to nedělám. jediné čeho bych dosáhla by bylo, že by to druhého člověka mrzelo. každý nemá pořád náladu na pravdu pravdoucí, i já chci někdy slyšet hezkou věc které mě potěší, i když cítím, že to není až tak úplně pravda. dobře si pamatuju, když mi jako dítěti někdo řekl, že můj obrázek se nepovedl a já si to nemyslela. jen mě to mrzelo, protože jsem chtěla pochválit a navíc jsem si opravdu nemyslela, že by byl ten obrázek hrozný. dětem běžně říkáme, že je to hezké, i když není. a i když jsme dospělí, tak některé tyhle věci v nás přetrvají, prostě některé věci říkat na rovinu je zbytečné. ale to je slovíčkaření, možná z psaného projevu není až tak jasné co chci říct. možná taky opravdu říkáte lidem pořád věci, které nechtějí slyšet, i když to není důležité a mohlo by se to snadno přejít, nevím