Re: Průběh, způsob a vedení porodu

Tak jestli se ptáš, jak to ovlivnilo mne jako matku (což teda předpokládám a nemusíme tu z toho dělat takovou vědu, baby co?, né každý je tu tak ostřílený a ví přesné jak specifikovat svuj dotaz):

U prvního porodu jsem si přečetla webovky třech nejbližších nemocnic, líbila se mi ta naše, ale všeobecně slibovali všechny jedno a to samé - péčí, péči, péči!. Pak jsem navštěvovala kurz a tam jsem si svou představu o tom, jak se všichni budou zajímat o to co potřebujeme dokreslila. Skutečnost byla trochu jiná, ale samotné prožívání prvního a pohodového porodu celý zážitek přebila. Ve zkratce jsem po pul hodině přestala čekat až se mě někdo bude laskavě ptát a chopila jsem se iniciativy sama (poloha, sprchování, přložit dět´átko, dát tatínkovi, neodnášet miminko od nás, když jsme si chtěli užívat první rodinné chvilky), musím ale říci, že jsem nepocítila nijakou vlnu odporu, jen né každý je asi jako já a dokáže si říci co chce. Zklamala mé hodně pomoc při kojení, páč to nám šlo a mlíčka bylo hodně, jen jsem špatně přikládala a tak jsem si odrovnala bradavky, spravilo se to až po 3 měsících a ty bolesti jsou hnusné a nepříjemné. Nabídli mi kloboučky mezi dveřma sesterny a odsajte si a to bylo od laktační poradkyně vše.

Nikterak hrozně jsem to neprožívala a všechny neduhy jsem si uvědomila až když jsem šla na porodní sál podruhé a tehdy jsem začala řešit, co bylo při prvním dítku špatně, co určitě už nechci zažít.

Neuměla jsem si představit, jak zvládnu dát lásku a zázemí i tomu druhému človíčku a dneska mám pocit, že díky tomu vědění, které jsem samostudiem a experimenty provedla na svém milovaném prvorozeňátku, dostává ten druhý mnohem více toho citového zázemí, nebo jak bych to napsala, protože pro něj zase na druhou stranu nezbývá tolik času, jako jsem měla u toho prvního. Je to zvláštní. dokázat se s tím popasovat, ale jinak to asi ani nejde.

Tak třebars si z toho něco vybereš...