Re: Tchýně u vánočního stromečku

První rok, co u nás byla tchýně, to bylo peklo. Ona se jednoduše přemístila do naší domácnosti a velela - takhle to dělám já, takhle je to lepší, manžel byl jasně na její straně, protože mamince se neodporuje. Všechno se ve mně vařilo a ovládala jsem se jen s vypětím všech sil. Pak mi ruply nervy, naložila jsem se do vany, skočila do postele a šla spát. Vzbudili mě až ke štědrovečerní večeři, kdy manžel s tchýní byli uhodnění a vyšťavení a já se tam posadila odpočatá, vysmátá, spokojená - už mi nemohlo nic zkazit náladu. Fakt to bylo úžasný. Druhý den jsem řekla manželovi, že ještě jednou si dovolí se takhle chovat, tak další rok jednoduše odjedu už den předem a vrátím se až ke štědrovečernímu stolu, aby si to s maminkou hezky užil, protože já na tom nemám nervy. No a tchýni jsem s úsměvem poděkovala a požádala ji, zda by příště nemohla přijít kvůli přípravám o den dřív, že by ještě zvládla úklid, protože já si zařídím program mimo dům. Po důvodech nepátrám, ale od tý doby se chová, jako na návštěvě - když ji požádám, pomůže, to ano, ale jinak je klid. Nicméně - samotnou bych ji doma na Štědrý den nenechala, bylo by mi jí líto, je to manželova maminka a nezaslouží si být v tento den sama. Rodina má být pohromadě a ona do té rodiny patří.