Tak počkat... 19-letá holka přece nemůže být učitelkou na základní škole! I na učitelku v mateřské škole už je potřeba vysokoškolská nástavba, takže nevěřím, že by mohla děti učit středoškolačka!
Můj synek má taky velmi mladou učitelku, odhaduju že čerstvě po vysoké škole, pár chyb už udělala, ale učí se a je velmi vstřícná. Můj syn je ale bezproblémový, takže těžko soudit, jak by se chovala, kdyby nebyl. To uvidíme u druhého syna, ten kvalitu pedagoga prověří na dřeň

Dadlenko, asi bych se snažila zjistit podrobnosti, než bych někam vletěla. Třeba ohledně toho telefonátu. Já si nemyslím, že by měl člověk startovat, kdykoliv na jeho dítě nespočine přívětivý pohled, držet hubu a krok taky ne. Ale napřed mířit, pak střílet, obrazně řečeno.
Klidná rozmluva mezi 3 zainteresovanými stranami (dítě-rodič-učitel, rozhodně tam nepatří ničí nadřízení).
A opět se mi potvrzuje, že to, na čem záleží, není forma školy, je putna, zda je soukromá či státní velkovýrobna, či je ve třídě 5 či 30 dětí, ale osobnost učitele, a schopnost komunikace mezi učitelem, žákem a rodičem. Schopný zvládne i 30 dětí různých povah a přístupů, neschopný se zamotá i u pěti.
Pak mě napadla ještě jedna myšlenka, ale ani ne tak ze mě, ale vzpomněla jsem si na článek na hlavní... tak týden dva zpět? Nevím přesně. O tom, jak některé děti po nástupu do školky mají problémy a ztrácejí "motivaci" a není to dáno učitelem, ale jejich řekněme panovačností a zvykem, že se vše točí kolem nich, a když přestane, nezvládají situaci, neumějí se přizpůsobit. Já nepíšu Dadlenko o tvém synovi, jen se mi to z nějakého důvodu myšlenkově spojilo, tvé téma, a ten článek... přemýšlela jsi, zda není část odpovědnosti třeba na tvém synovi? To je otázka, ne konstatování
