Re: musí být u vás tchýně vždy ta lepší?

Aha, už to čtu. Barák hádám jejich...
...ona ta reakce je pak trochu jiná (moje by byla), když je člověk ve svým - může odeslat kohokoli, ale v jejich... je to jiný a taky asi vztahům nepomůže, když Ty si ji přestaneš zvát, nebo jí dovolovat přijít (pokud návštěvy nepřekračují přijatelnou mez četnosti, času ap.), pak Ti zakáže ona chodit k nim a to je pak všechno ještě horší, zvlášť když je tam malé dítě.
Já bych teda nikdy nešla s tchýní bydlet pod jednu střechu - to je takový moje rozumový pravidlo, ale když už to je tak, tak bych její poznámky totálně přecházela a vůbec bych si z toho nedělala hlavu.
Myslím, že Ti nepomůže snažit se ji přesvědčit - to ona neuzná a jen je potěší, že Tě zas vytočila.
Někdy může být dobrá stategie přitakávat, něco ve smyslu "ano maminko, já vím, hrozný binec, jsem mladá, blbá, musím se ještě móóóc učit, vy máte tak hezky naklizeno..." Podle mé zkušenosti to lidi často přestane pak bavit.

Moje tchýně byla dle svého mínění nejlepší a nejdokonalejší ze všech, z celý širý rodiny, jenom já jí to nežrala. Když mi nechutnalo, tak jsem jí jídlo nechválila (mi ho dá znova ne), když se to fakt nedalo jíst (někdy, stane se všude), tak jsem to prostě nejedla, nebála jsem se jako druzí. Když to bylo dobrý, tak jsem jí to chválila. Když se snažila určovat, co kdy budeme s manželem dělat, co mám nemám - jemu doma vařit - bydlíme daleko - tak mi to přišlo fakt vtipný - jedním uchem tam, druhým ven. Pokud to bylo tak, že v rámci slušnosti bylo třeba odpovědět nebo to padlo otázkou a komentář byl až potom, tak jsem jí to normálně řekla, ona potom polykala (jako že třeba na Vánoce budeme doma, ne u nich. Že doma je tam u nás - ani na město si nevzpomněla - schválně a manželovi se snažila vnutit ideu, že doma má neustále tam u ní ap.). Ptala se nás separátně, ale odpovídali jsme stejně, tak neuspěla. Když se mě zeptala, jestli mi má dát s sebou kus masa, co zbyl od oběda, jestli to manžel bude jíst... Tak jsem jí řekla, že nevím, že to se musí zeptat jeho (nebyl v místnosti), koukala, koukali všichni, ale já nevím, jestli to manžel bude jíst... Odpověď vždy na to, co se ptala. A přesně.
Všichni se jí báli já ne. To ona poznala, ze mě si neutahovala měla ke mně respekt. Ta asi věděla, že když fakt přestřelí, tak to bouchne, zas si nedám líbit všechno.

A jestli při Tobě chlap stojí a vidí ten rozdíl u vás a u ní, tak to máš ještě hodně hodně dobrý.
Já jsem teda zase nikdy nepotřebovala se měřit s tchýní - nepotřebovala jsem nikdy její uznání nebo co, že něco dělám dobře - na jejím názoru mně prostě nezáleželo. A co měla uměla dobrýho, to chválím dodnes. Některé věci fakt bezkonkurenční. Nebyla jsem nikdy tak zapšklá, že bych toto zas neuznala. Tak možná, když si najdeš na ní něco pozitivního - to jsi vlastně psala, že to má - tak na to se zaměř, to využívej, s tím pracuj a tyhle ty věci fakt přejdi, když jste v jednom baráku, jinak se z toho zblázníš.
Anebo jednou neuklízej, uvidí fakt ten nepořádek a ten rozdíl, ale myslím, že toto nebude dobrá stragtegie, pže si najde zas něco jinýho. Když je to jen nepořádek, tak to ještě jde, navíc chlap si má možnost to ověřit a ten Tvůj to vidí a ještě se Tě zastane, hodila bych to za hlavu. Postěžuj si kámošce (co bydlí daleko, aby to nedonesla) u kafe, upusť páru a ber to jako její nešvar - každý máme nějaký.