Re: Jak si zvyknout v cizím městě?

nj, někdy to na člověka sedne.

I když - já jsem si třeba zvykla. Sice to trvalo přes 5 let - do té doby mi to tu přišlo maloměšťácké, cizí, divné, styl "1 krám od každýho a dost" . Ale s dětma to už pak bylo lepší - s první dcerou jsem to tu prošmajdala kočárem křížem krážem, dokonce u doktorky mě jedna maminka oslovila a vyloženě "dokopala" k tomu abych se s ní seznámila za což jí velmi děkuji protože jsem byla taková že bych sama nikoho asi neoslovila. No a přes ni jsem se pak seznámila víc, a co chodí dcera do školky tak to už je zase mnohem víc kontaktů. A se 2 dětma mi nepřijde tak děsný tu být - naopak, oceňuju že je tu realtivně čisto a bezpečno, v tomhle ohledu mi "maloměšťáctví" začalo vyhovovat. Je fakt, že po půl roce na první mateřské jsem takřka "ubrečela" manžela abychom prodali naše 1 docela pěkné auto a koupili 2 "horší" abych nebyla závislá na busech a mohla se s dětmi přepravovat (rodiče a kamarádky 25-50km). To byla opravdu docela zásadní věc. Takhle si můžu vymyslet program a nebo "jet na otočku" atd. Jasně, taky hlídám benzín, ale tak rozumně - pokud bych chtěla všechno přepočítávat jen na peníze tak sedíme celý dny doma potmě a jíme suchej chleba.... a to bych se zcvokla během pár dní.