Jak slušně, ale jasně odmítnout nežádanou pomoc tchyně?

Nevím, co s tím. Tchyně je hodná ženská, nemáme vlastně žádné konflikty, ale někdy je prostě až moc aktivní a v poslední době se to nějak nakupilo... Problém je asi i ve mně, nejsem schopná jí nějak slušně, ale důrazně sdělit, že si něco nepřeju a když to dělám nepřímo, tak ona to nechápe nebo nechce chápat, já nevím. Máme dvě děti a tatínek se moc neangažuje, takže je ven vypravuju a oblékám výhradně já. Jsem na to zvyklá a nevadí mi to. Jenže babička asi ve snaze usnadnit mi život se do toho montuje. Bohužel už špatně vidí a podle toho to taky vypadá. Naposled rvala za zip synových bot tak dlouho, až utrhla jezdec, takže boty jsou zničené a prcek jiné nemá. Nebo když jde u nich dcera na velkou, babička honem utíká, že ji utře, i když jdu taky a říkám, že to udělám. Bohužel jak blbě vidí, obvykle ji utře špatně, holka má pak špinavý spoďáry a opruzenou zadnici. Je mi blbé říkat jí, že nechci, aby to dělala, protože to dělá blbě, ale jak jinak jí jasně dát najevo, že si tohle prostě nepřeju?