Příliš dlouhé čekání na Ježíška

Od první adventní neděle se syn těšil na Ježíška. Od konce listopadu díky nemoci nenavštěvoval školku a byla jsem s ním doma. Pekli jsme cukroví, stavěli Betlém, dělali vánoční výzdobu, pěli koledy, četli vánoční příběhy, psali Ježíškovi dopis, každý den byl v adventním kalendáři malý dárek.
Dva týdna před Štědrým dnem už byl syn zdráv, ale do školky nešel, aby zase něco před svátky nechytl. V té době tam mimo jiné řádily neštovice.
Zavítali jsme na tři vánoční divadelní představení, jednu výstavu a koncert. Vše tak nějak směřovalo ke kýženému vrcholu - Štědrému dni.
23.12 byl syn bez nálady. Pravil, že se na Ježíška už netěší a pekelně zlobil. Byla to však jen příprava na další den.
24.12 ráno prohlásil, že žádné dárky nechce. Byl otrávený, unavený, nic ho netěšilo. Začal se vztekat, dlouze brečet bez příčiny, skoro to vypadalo, že se po dvou letech opět vrátilo období vzdoru a negace. Nakonec jsme se rozhodli nadělovat před večeří.
Špatná nálada pokračovala i u stromečku a oddechli jsme si prakticky až když ulehl do postele.
Dospěla jsem k názoru, že 4 týdny příprav byly pro syna (4,5) let psychicky vyčerpávající. Ježíšek to asi blbě načasoval. Přemýšlím, co jsem udělala špatně a jak to udělám příští rok lépe, ale zatím mne vůbec nic nenapadá.
Zkrátit advent? Začít se bavit o Ježíškovi max. 2 týdny předem?
Zažili jste se svými dětmi něco podobného?

Ještě dodávám, že syn je jinak velmi hodný a takové chování u něho vůbec neznám. Minulý rok probíhalo vše stejně a Štědrý den se vydařil.