Divný smutek

První Vánoce jsem trávila se svým přítelem (podotýkám, že nejsem žádný zajíc ). Štědrý den jsme trávili u rodičů, byli jsme tam 2 dny. Vždy jsem bydlela u nich, miluji tu atmosféru Vánoc "doma".
Jsem ráda, že bydlím s ním, miluji ho, přála jsem si se konečně osamostatnit... Ale ta úzkost, která mě přepadla, když jsme se vraceli domů, byla divná :-(. Potají jsem si zaplakala, moc se mi stýská po domově. Neumím to asi dost dobře poznat, ale třeba mě některá pochopíte?
Taková ta pohoda doma, moje maminečka a tatínek - oba nadšení, že mě zase měli doma...
Vůbec se mi odtamtud nechtělo a řikala jsem si, jestli vůbec chci zase zpátky. No pako.
Pak jsem začala zase doma uklízet a vše ze mě spadlo.
Jen by mě zajímalo - máte to taky tak nebo jsem takový mamánek?