Re: Sytý hladovému nevěří?

Jani myslím, že tím si projde v určitém období (osamostatňování od rodiny) asi skoro každý. Já po škole šla hned do práce a stěhovala se do Prahy, manžel to samé. Měli jsme velké štěstí, že jsme měli firemní bydlení i auto a nikdo po nás nic nechtěl, ale neušetřili jsme taky skoro nic, protože jsme hodně vypomáhali rodinám. Teď už máme na měsíc rozpočet a víme kolik nám zůstane na jídlo, něco dávám bokem jako rezervu, kterou použijeme když je něco potřeba navíc. Teď to byli hrnce a v lednu koupelna a wc. Jinak mám sepsané co všechno je potřeba zaplatit v průběhu roku (pojistka auta, manželovi kluby, pneumatiky), takové ty větší věci, které člověk tak nějak předpokládá a na ty teda šetříme, aby nám to nárazově nevletělo do rozpočtu. Neříkám, že vždycky vyjdeme a ani si nemůžeme vyskakovat, ale jde to. Jinak máme 3 stavebka, ale dvě budem rušit to se nevyplatí držet klukům do 18 když to tak změnili a založili jsme všem 3 účty a dáváme bokem tam. Ze začátku to bude asi na kroužky ve školce, na pokojíček do školy a pod... časem snad i na něco víc, aby mohli na nějakou školu nebo dělat něco náročnějšího co by je bavilo. Spíš to je pro ten pocit, že když budou chtít něco dělat a bude je to bavit, abych nemusela řešit to, že na to nemám...Ale já mám paranoiu z exekutorů a dluhů, takže se snažím dávat na to pozor...