Re: Jízda autem po bouračce

Před 8mi lety jsem otočila auto na střechu. Měla jsem řidičák teprve 3 měsíce, nebyla jsem ještě vyježděná. "Přetočila" jsem pravotočivou zatáčku a sjela do příkopu, tam jsem zazmatkovala a místo brzdy ještě přidala plyn (noha už na něm byla připravená na vyjetí ze zatáčky) a zároveň se snažila dostat zpět na silnici. Pak jsem si uvědomila, že blbnu, šlápla jsem na brdu a auto udělalo v tom příkopě kotrmelec, vybavuju si akorát, jak jsem tam najednou visela hlavou dolů.... přítel tehdy zrovna byl odpoutaný, protože lezl dozadu pro jídlo, takže se tam točil jak nudle v bandě. Ani jednomu z nás se nic nestalo a to jeho "cestování" dozadu mu vlastně zachránilo život, protože v místě spolujezdce byla střecha dost silně promáčknutá...na druhou stranu mám pocit, že ta jeho "akce" mě právě vyvedla z míry a nedávala jsem pozor na cestu...

Bála jsem se jezdit, asi dva měsíce jsem za volant nesedla. Pak mě donutily okolnosti, protože to jinak nešlo, a já zase začala. Se staženýma půlkama, neuvěřitelně vystreslá. Dodnes se na silnicích bez namalované čáry bojím pravého příkopu a když jede něco proti, jsem schopná skoro zastavit, pokud si nejsem jistá, že se tam vejdu. Ale jinak jezdím relativně v pohodě, i když dost málo (nejsou příležitosti).

Takže určitě to časem přejde, ale chce to jezdit, jezdit a jezdit.
Hlavně si nic nevyčítej, na náledí to může uklouznout i tomu nejlepšímu řidiči, je to nevyzpytatelné.