Společné bydlení s tchánem

zdravím Vás
asi si spíš jdu postěžovat, ale pokud bdete vědět nějakou rozumnou radu, tak sem s ní.
pro úvod - naše situace. s přítelem sem i přes antikoncepci otěhotněla (holt pořádná angína, nějaké to zvracení...) a rozhodla se prcka nechat si, ač jemu sem dala volnost. přítel je mladší, studuje a u toho si vydělával u táty na to naše skromné živobytí v pronájmu jedné místnosti. on nechtěl o rozchodu slyšet, nechtěl mě ztratit a tak se začalo řešit, co tedy s námi, kde budeme bydlet. po návrzích, že budeme mít vtah na dálku a já budu bydlet u rodičů v pidibytě se nabídl tatínek - tchán, že on se stejně plánuje stěhovat k přítelkyni a uvažoval, že nám přenechá svůj městský byt, tak se prostě bude stěhovat jen o něco dřív. s velkou vděčností sme to uvítali a tu naši trochu majetku 2 měsíce před porodem zbalili a přestěhovali do zcela zařízeného bytu. a že tedy pěkně zařízeného, ač tedy malinká garsonka, přesto hezká a odbře řešená. první problémek nastal s tím, že on si odstěhoval cca 2 sportovní tašky a přitom je to sysel - hromadí majetek jak křeček do torbiček. po jistém přesvědčování, že bychom opravdu měli i spoďáry v banánových krabicích to poněkud zredukoval a máme tak 1/2 úložných prostor. problém byl i ten, že on řekl, ať si to zdrcnem a mě se děsně eklovalo někomu v podstatě cizímu se hrabat ve věcech. když už sem brečela zoufalstvím, že nebudeme mít ani kam dát postýlku tedy zakročil přítel. problém se ale nyní táhne dost dlouho a neúnosně. jde o to, že on sem vlastně chodí téměř denně, má kancelář v tomto domě, takže ráno, já ještě v pyžamu a on pochoduje po bytě, následně bere za samozřejmé, že i s přítelem jezdí oba na obědy sem. já mám nyní ani ne 3měsíčního prcka a je to závislák a chce neustálou pozornost, takže vyvařování pro dva chlapi, když musím synka nechávat brečet, mě dost rve nervy. dále odpoledne se občas usadí na gauči a pije si svůj čajíček a kritizuje. je to šetřílek až enormní, takže abychom měli klid, téměř všechnu elektroniku vytahujeme ze zásuvky, větráme minimálně a topení si obahujuju kvůli prckovi - a to přitom energie i vše platíme mi, jen prostě abychom mu už zacpali pusu... a jako vrchol sem chodí se svou dcerou z druhého, taktéž rozvedeného manželství. má ji každý druhý víkend od 9 do 5 a bývá s ní zde. takže opět vařím, jenže tentokrát pro neuvěřitelně zmlsanou slečinku a taky rozmazlenou až mi to rve nervy. její rozmazlenost, osobní trenéry na krasobruslení, tenis a lyžování vidím jako velkou křivdu, protože přítel byl dost dosouvané dítě a až když z něj vyrostl fajn chlap, tak ho začal tatíček vnímat... chjo. co s tím? jak se mu postavit, když byt je jeho? jak ho donutit, aby mi alespoň na ty potraviny platil, když on dává plat přítelovi, ač v něm ta částka není zahrnutá a tak to bere jako svůj šéfovský benefit? jak si uhájit trochu soukromí, abych nemusela chodit po bytě neustále dostatečně oblečená, protože on se nehlásí, kdy přijde, prostě se jen rozletí dveře? jak vysvětlit, že i když vlastně rodina, pro mě je cizí a kojení před ním mě opravdu nenaplňuje? přítel mu občas něco z toho jemně říká, ale on je k jěho argumentům zcela nepřístupný