Jak jste trénovali jemnou motoriku u dětí?

Synovi je rok a půl. Nemluví (pouze jéje, mamamam, ham), nechodí (staví se, chodí kolem nábytku, zkouší stát sám - to vše cca 6 týdnů, bez dalšího /po/kroku), neurologicky zatím ok, na RHB chodíme - stále cvičíme zádíčka pro hypotonii trupu.

Já mám ale pocit, že u něj prostě není něco v pořádku - hraje si, rád si prohlíží knížky, kutálí míč, miluje elektronické hračky a mačkání kláves či tlačítek, pasivní řeči a jednoduchým pokynům rozumí, ale odmítá sám jíst (nevezme si ani rohlík, sušenku, banán), nemá zájem o lžičku, kterou ihned zahazuje, když hrajeme bububu baf s plínou přes hlavičku, neumí si ji strhnout sám, nechce pít z hrnečku, pouze z flašky s dudlíkem, nemá zájem o žádné drobné předměty (neexistuje, že bych musela hlídat, aby mi nesebral třeba pecku a nestrčil do pusy - prostě sám do pusy nic nedá), nechce malovat - pastelky zahazuje, a když mu chci pomoci a ukázat, jak se co dělá a vezmu ho za ručku, okamžite se vytrhne - asertivně, bez řevu, ale důrazně...

Máte s tím někdo zkušenost?

Dá mi dost práce neustále ho "omlouvat" před okolím - není to žádný hlupáček, je veselý, přítulný, rád se směje, pohodář...

Protože vyrůstá prakticky v izolaci - pouze se mnou (táta věčně pracuje, a pokud ho hlídá, nijak moc se s ním nebaví, kluk si hraje sám) a mezi děti přijde zřídka, stejně tak mezi dospělé, domnívám se, že nemá "zapotřebí" se vyvíjet - máma všechno přinese, donese, udělá, nakrmí, zařídí... ok, ale je to ten důvod?

Neuroložka mi kdysi vyhrožovala magnetickou rezonancí, ale v adventu už to neuznala za nutné - k mé veliké úlevě.
Teď však začínám mít zas pochybnosti...