První 3 měsíce .

Když jsem přišla z porodnice, byla to hrůza. Jizva bolela, hormony rozhozený, do toho odstříkávání. Jelikož mi šlo odstříkávání pomalejc, tak asi 3/4 hod. jsem odstříkávala. Další 3/4 hod. Sabka jedla a hod. a půl v trapu. Do toho se věnovat malé, trochu uklidit, uvařit a znova. No fakt to odstříkávání mi zdržovalo. Po čtrnácti dnech jizva přestala bolet, mohla jsem si konečně sednout a začít se pořádně pohybovat. (Musím říct, že teď ta jizva fakt byla horší. Asi tím, že Sába byla větší než Aný.) Po třech měsících jsme si už nějak zvykly a hodně se to zlepšilo. Dokonce jsem už i upekla pár buchet. Nevím, jak je na tom malej s hraním, ale já do Anetky už od jara tluču, aby si po sobě uklízela. Ještě se mi to nepodařilo. A to taky dost zdržuje. Jeden pokoj uklidím a v dalším je binec.
A se žárlením až takové problémy nebyly. Ze začátku než si zvykla, chtěla samozřejmě pochovat nebo s něčím pomoc, když jsem se věnovala Sabulce. Ale za krátko si zvykla a má ji moc ráda. Vědomě jí neubližuje, hračky ji pujčuje, ohlazuje jí, pusinkuje apod. Teď když musím Sabče odsát nudle z nosíku, dokonce mi říká, ať ji neubližuju. Ale samozřejmě ji hlídám, ať je všechno v pořádku. Když jsme venku a není blízko silnice, tak dám držadlo od kočárku dolů a Anetka si Sabinku vozí. Jediné co se změnilo, Anetka je víc ukňouraná a citlivější. No snad se to spraví.