Finance a morálka

Jak tu dnes čtu, tak v tématu o příspěvku na bydlení si diskutující poradili jak obejít pravidla a jak stát potažmo nás daňové plátce obrat. V tématu o životním minimu si diskutující vzájemně poradily jak pravidla obejít, aby na něj vznikl nárok a jak mě znovu okrást. V diskusi o dětech z prvního manželství se snaha o obrání omezila jen na děti z prvního manželství a jejich podíl na dědictví po otci. I zde se našlo spousta rádců, kteří dokázali vymyslet jak by se to dalo provést. Musím přiznat, že mi to přijde strašidelné.
Je pro mě těžké přijmout, že tohle je u nás normální podporované chování. Vidíte rozdíl mezi krádeží a upravením skutečností k neoprávněnému získání nějaké dávky? A kde je?
Je v tom, že Drobil a spol byli připraveni krást v daleko větším a projde jím to, tudíž má zbytek společnosti morální právo krást v malém? Nebo obírání státu nepovažujete za krádež? Jak by ty co radí jak zabránit dětem z prvního manželství dostat se k dědictví po otci se cítily v jejich kůži?
No nic. Musím přiznat, že mě to zaráží.