Re: Je to u kamarádek normální?

Klári, a že jich obzvláště na netu je dost. Ale i v reálu jsem jednu takovou měla. Nějaké blbé období přišlo, obě jsme byly doma na MD, hrabalo nám notně, ani jedna nejsme domácí puťka. V té době mi přišlo, že ne, že by mě prvoplánově kritizovala, ale stále měla potřebu rozdávat dobré rady, jak by to či ono vyřešila jinak, cokoliv většího třeba do bytu jsem si koupila, vypočetla mi, v čem to nebylo dobré rozhodnutí apod. Nějak mě to přestalo bavit a pár let jsme se nestýkaly. Teď už je to zase dobré, ale já se odstěhovala, takže se vídáme minimálně.

Napadlo mě se zeptat na podobnou věc. Mám sousedku, za kamarádku jsem ji považovala, už nepovažuji. Hodně mi pomohla, třeba pohlídat malou, když jsem potřebovala coby těhotná k doktorovi, to ano. Nikdy to nebylo zadarmo, navíc má holčičku o 3 měs. mladší, než je moje, takže jsem ji zásobila oblečením apod. Jen jsem zjistila, že kočenka je kam vítr, tam plášť. A vůbec taky nevím, co si mám myslet o tom, když mi jen tak předhodí, že mě tady lidi pomlouvají kvůli tomu nebo onomu, a že ona se mě vždy zastává. Když se baví se mnou, stěžuje si na sestřenici, na švagrovou, na další ženské, ale člověk je pak potká v družném hovoru. Proto jí už nevěřím. Ale co bych vlastně chtěla vědět - Mám čím dál divnější pocit z toho, jak se chová. Vysvětlím. Mám 4 děti a ona pokaždé, co se vidíme,neopomene zdůraznit, že mám šílený život, že se mi pořád něco komplikuje, že mám hroznou smůlu, a že jsem v minulém životě musela být hrozný zločinec nebo tak něco. Říká to v legraci, ale já už jsem na to alergická. Než jsem nastoupila do práce, pořád mi říkala, že se z toho po*eru, že to nemám šanci zvládnout apod. Když se mi týden před Vánocemi stal úraz, že jsem měla sádru na ruce až k rameni, tak mi řekla - v legraci teda, ale jak jsem psala, už mám problém to jako legraci brát - že taky musím mít každé ho*no, že sádru jsem ještě neměla, tak jsem si musela honem pospíšit... Fakt nevím, nechci vypadat zvláštně, ale už mě napadá, co tím sleduje... jestli mi chce tu smůlu přivolat nebo já nevím. Je toho víc, ale je to na dlouhé psaní.